La Banda de Contenedor - Dirty culture room 1. listopadu 2023 (08:00)Podle Bandzone je La Banda lo-fi dance music z Hrobu, dle rozhovorů pro Headliner z pera Marka Reinoha se zase jedná o ústecko-teplickou bandu hrající „melodický elektropop říznutý punkem a psychedelií postavený na afro-kubánských rytmech a funkové base“.
Kdo „Skupinu z kontejneru“ potkal naživo, nejspíš pochopil, že název není náhodným dadaistický shlukem pěkně znějící španělštiny. Naopak je to docela přiléhavé pojmenování pro skupinu, která má bicí poskládané ze smaltovaných hrnců, pokliček a starého plastového kufru (aka kopáku) – to vše umělecky přikurtované k ocelovému rámu štědrou dávkou gafy. Podobně jejich hudba spojuje zdánlivě nesourodé hudební žánry v jedinečně geniální záležitost, která Vás „vystřelí z bot“.
S největším potěšením bych Vás všechny povinně poslala někde v klubu ochutnat tenhle životabudící koktejl, kdyby skupina 18.8. letošního roku nepověsila na sítě oznámení:
Když se řekne co bylo na srdci, nastává čas loučení a cesty do Šedých Přístavů. Uznáváme, že je to trochu nečekané, ale věřte, že to tak má být. La Banda řekla přesně to, co měla. Moc děkujeme za přízeň všem, kdo nás máte rádi, máme vás rádi! Omlouváme se těm, kteří se chystali na některý z našich plánovaných koncertů, už žádné nebudou. Zato deska bude, na památku.
Děkujeme.
La Banda de Contenedor
2015 – 2023
Nezbývá tedy nic jiného než pracně zamáčknout všechny slzičky a těšit se alespoň z toho, proč vzniká tenhle článek:
Naše nová deska Dirty culture room vyjde v září!
Má čtyři songy a 31 minut.
S největším potěšením bych Vás všechny povinně poslala někde v klubu ochutnat tenhle životabudící koktejl, kdyby skupina 18.8. letošního roku nepověsila na sítě oznámení:
Když se řekne co bylo na srdci, nastává čas loučení a cesty do Šedých Přístavů. Uznáváme, že je to trochu nečekané, ale věřte, že to tak má být. La Banda řekla přesně to, co měla. Moc děkujeme za přízeň všem, kdo nás máte rádi, máme vás rádi! Omlouváme se těm, kteří se chystali na některý z našich plánovaných koncertů, už žádné nebudou. Zato deska bude, na památku.
Děkujeme.
La Banda de Contenedor
2015 – 2023
Nezbývá tedy nic jiného než pracně zamáčknout všechny slzičky a těšit se alespoň z toho, proč vzniká tenhle článek:
Naše nová deska Dirty culture room vyjde v září!
Má čtyři songy a 31 minut.
Dirty culture room se mi opravdu dostala do ruky, respektive do mobilu, v podobě 31,5 minutového WAV souboru. Byla to pro mě taková tajemná krabice, bez mašle, bez adresy, v jejímž nitru mohl být klidně kus pralesa, nebo černá díra do jiné časoprostorové roviny. Jak se ukázalo, b) bylo trefnější. Od kapelníka Vojty jsem dostala jenom itinerář:
0:00 Antisistema
8:03 Hrozen II
18:34 Houska nad Minskem
25:10 Na odchodnou
Album otevírají zvuky lidského provozu, takový ten neurčitý člověčí šramot co slýcháte na nádražích nebo na frekventovaných ulicích při ranní špičce. Do toho se ale začne ozývat samotná Antisistema jako naléhavý synťákový alarm přecházející do melodické roviny s výrazným, a pro La Bandu tolik typickým „cvakáním na kastroly“.
Pro přespolní nutno poznamenat, že vokály u téhle kapely se pohybují většinou na poli španělštiny, doplňovány angličtinou a češtinou – různě hovořící jednotlivé pasáže songů. Vojtův hrubší hlas doplňuje Ája, její táhlé pasáže se mnohdy až hypnoticky vznáší nad ostatními nástroji a zvuky. A co jsou ty zvuky? To se těžko popisuje. Jsou to perfektní synťáky, luxusní divno-bicí a absolutně prvotřídní funková basa.
0:00 Antisistema
8:03 Hrozen II
18:34 Houska nad Minskem
25:10 Na odchodnou
Album otevírají zvuky lidského provozu, takový ten neurčitý člověčí šramot co slýcháte na nádražích nebo na frekventovaných ulicích při ranní špičce. Do toho se ale začne ozývat samotná Antisistema jako naléhavý synťákový alarm přecházející do melodické roviny s výrazným, a pro La Bandu tolik typickým „cvakáním na kastroly“.
Pro přespolní nutno poznamenat, že vokály u téhle kapely se pohybují většinou na poli španělštiny, doplňovány angličtinou a češtinou – různě hovořící jednotlivé pasáže songů. Vojtův hrubší hlas doplňuje Ája, její táhlé pasáže se mnohdy až hypnoticky vznáší nad ostatními nástroji a zvuky. A co jsou ty zvuky? To se těžko popisuje. Jsou to perfektní synťáky, luxusní divno-bicí a absolutně prvotřídní funková basa.
Moje první dojmy, po cca dvou minutách desky? Mno v botách jsem nezůstala. Všechno je to v našlapaný po strop, a nejvíc sexy, když se to vlní v latinsko-americkejch rytmech.
Je jen těžko postřehnout, kdy se přejde ze španělštiny do v češtině prodaných rapových pasáží, o kterých mám silný problém mluvit bez superlativů. Mají ten perfektně dekadentní nádech všednosti, ve které se snažíme zažívat jedinečnost – připomíná mi to post-hudbu, slyším v tom Smrt Letný. Miluju to. Kulturní odkazy pro místňáky „Předlice jsou novej Berlín, smrt Klíše!“, slapovaná basa, stupňování, totální vodopád.
Songy do sebe plynule přecházejí, Hrozen II se vkrádá se supěním statické elektřiny, působí na mě, jako bych vplouvala do smogem zahalené ulice cyberpunkového podsvětí. Do hry vstupuje flétna - za níž je zodpovědný Vojty bratr, stvořitel ikonických „bicích“ - která nijak nekazí dojem futuristického funky.
Zhruba po šesti minutách se začne forma měnit. Tlumené synthové pableskování a nad ním zastřený věcný nezaujatý monolog mi dávají pocit pasažéra kosmického letu, kterého personál obeznamuje s předpisy a evakuačními normami. Za okny se přitom začínají objevovat fantastické obrazy, které kradou pozornost cestujícího. Plynutí světa okolo se urychluje, i monolog začíná být naléhavější. Pomalu to začíná. Zážehy motorů všechno zatlačí do sedadla, z existence se stává surealistickej sen, všechny barvy světa se kloužou po mléčný dráze… A pak to všechno nějak zabliká, realita vtrhne jak nevítaný pondělí a člověk je zpátky v economy class přeplneného EC po cestě na pracovní schůzku.
Jak stopa Dirty culture room ubíhá, narůstá ve mně pocit, že by se jeho značná část mohla objevit jako soundtrack 80. sci-fi filmu s romantickou zápletkou.
Nastupuje prazvláštně pojmenovaná věc Houska nad Minskem, se kterou jsem si po prvním poslechu nějak neuměla poradit. Dobře zřetelný text v češtině s očividně osobním významem se mi ale ve finále, cca se třetím poslechem celého alba, dostal pod kůži úplně nejvíc. Návykovka, kterou si bezmyšlenkovitě broukám proplouvajíc mezi regály Lidlu na Knížecí. Výrazně frázovaná věc vrcholící totálním transem „nad Minskem“, po kterém člověk chvíli visí v pocitu, že už nic dalšího nepřijde.
Ale přijde „Na odchodnou“, uzavírající poslední album La Bandy. Lítavá, éterická, hořkosladká tečka. Ve skrytu duše nepřestávám doufat, že budu mít možnost ještě cokoliv z toho slyšet znovu naživo.
Je jen těžko postřehnout, kdy se přejde ze španělštiny do v češtině prodaných rapových pasáží, o kterých mám silný problém mluvit bez superlativů. Mají ten perfektně dekadentní nádech všednosti, ve které se snažíme zažívat jedinečnost – připomíná mi to post-hudbu, slyším v tom Smrt Letný. Miluju to. Kulturní odkazy pro místňáky „Předlice jsou novej Berlín, smrt Klíše!“, slapovaná basa, stupňování, totální vodopád.
Songy do sebe plynule přecházejí, Hrozen II se vkrádá se supěním statické elektřiny, působí na mě, jako bych vplouvala do smogem zahalené ulice cyberpunkového podsvětí. Do hry vstupuje flétna - za níž je zodpovědný Vojty bratr, stvořitel ikonických „bicích“ - která nijak nekazí dojem futuristického funky.
Zhruba po šesti minutách se začne forma měnit. Tlumené synthové pableskování a nad ním zastřený věcný nezaujatý monolog mi dávají pocit pasažéra kosmického letu, kterého personál obeznamuje s předpisy a evakuačními normami. Za okny se přitom začínají objevovat fantastické obrazy, které kradou pozornost cestujícího. Plynutí světa okolo se urychluje, i monolog začíná být naléhavější. Pomalu to začíná. Zážehy motorů všechno zatlačí do sedadla, z existence se stává surealistickej sen, všechny barvy světa se kloužou po mléčný dráze… A pak to všechno nějak zabliká, realita vtrhne jak nevítaný pondělí a člověk je zpátky v economy class přeplneného EC po cestě na pracovní schůzku.
Jak stopa Dirty culture room ubíhá, narůstá ve mně pocit, že by se jeho značná část mohla objevit jako soundtrack 80. sci-fi filmu s romantickou zápletkou.
Nastupuje prazvláštně pojmenovaná věc Houska nad Minskem, se kterou jsem si po prvním poslechu nějak neuměla poradit. Dobře zřetelný text v češtině s očividně osobním významem se mi ale ve finále, cca se třetím poslechem celého alba, dostal pod kůži úplně nejvíc. Návykovka, kterou si bezmyšlenkovitě broukám proplouvajíc mezi regály Lidlu na Knížecí. Výrazně frázovaná věc vrcholící totálním transem „nad Minskem“, po kterém člověk chvíli visí v pocitu, že už nic dalšího nepřijde.
Ale přijde „Na odchodnou“, uzavírající poslední album La Bandy. Lítavá, éterická, hořkosladká tečka. Ve skrytu duše nepřestávám doufat, že budu mít možnost ještě cokoliv z toho slyšet znovu naživo.
Později, po několika posleších, mi Vojta předal i background písniček, o který bych se s Vámi ráda podělila:
Antisistema: Jedna z nejbolestněji se rodících skladeb v historii La Bandy. Základní basový rif vymyslel Póža na prvním vystoupení našeho neexistujícího side-projectu Kultivovaný Hluk " v proslulé ústecké čajovně U Vysmáté Žáby na jaře roku 2019, a od té doby jsme se snažili tuhle písničku uchopit, a ona se furt kroutila jak nějaký úhoř, co klouže z ruky. Téma písně bylo od začátku jasné, pocta všem lidem v našich životech, kteří se nebojí postavit mimo systém, nezajímají je trendy, a nezapadají do stáda, do průměru. Vyprávěno z naší pozice členů střední třídy, o tom, jak si namlouváme, že jsme taky antisystem, protože děláme muziku a tím se odlišujeme od toho stáda, ale ve skutečnosti si to můžeme dovolit díky tomu, že nás živí zaměstnání v korporátech. Proto má ta písnička posmutnělý nádech, neboť v hloubi srdce víme, že na opravdové vystoupení ze systému nemáme koule. A o to víc se klaníme těm, kteří to dokázali, a tlak prostředí je vůbec nezajímá a jsou sví. Třeba Hedvika z mydlárny v Moravanech, nebo Sinéad O\'Connor, nebo Jan Eskymo Welzl. A tohle téma jsme hudebně tisíckrát převrátili naruby a pořád to nebylo ono, dlouhá roztahaná písnička sestavená z několika zcela odlišných pasáží, které při živém hraní pokaždé v půlce spadl řetěz, a v takové chvíli je pak těžké navazovat, atmosféra v hajzlu a lidi jdou radši chlastat na bar. Nespočítáme, kolikrát jsme tuhle píseň škrtli z playlistu na pódiu těsně před hraním, protože jsme si na ní prostě nevěřili. Trápení nakonec vyřešil producentský zásah Honzy Brambůrka ve studiu, který dokazuje, jak je čas od času důležitý pár nezúčastněných uší. Nemilosrdně škrtnul asi tříminutovou pasáž uprostřed, přes naše chabé protesty, že je důležitá pro příběh a bla bla bla.
Hrozen II je studie partnerského vztahu dvou temperamentově nesourodých lidí. Je mezi nima láska, ale introvert pořád nestíhá extroverta, a jsou z toho oba trochu frustrovaný, a oba se ptají sami sebe, jestli někdy budou na stejný vlně. V půlce písně změna, poprvý vyskočí téma loučení, to vědomí poslední desky už tam bylo, když jsem to psal. Ten dlouhý text uprostřed jsem složil během pracovního pobytu v San Sebastiánu, kam jezdim pravidelně, a kde je to tak neskutečně krásný, že tě až trochu bolí vědět, že tam tak úplně nepatříš, a přemýšlíš o tom, jestli dokážeš přidat do tohohle světa taky něco krásnýho, něco malýho, co tě vystihuje. Název je přesmyčkou Frozen II, na začátku se zpívá o zamrzlým jezeru, a později ve sloce o zamrzlým mozku. Ze všech písniček na desce tahle obsahuje nejvíc velikonočních vajíček v podobě malinkatých odkazů na texty kapel, co máme rádi. Namátkou The Cure, Morphine, Low, a taky španělská rocková legenda z devadesátek, Héroes del Silencio (hrdinové ticha, fantastický název:)). A taky Priessnitz.
Základ písničky Houska nad Minskem vznikl při nočním letu do Ruska, kde jsem pomáhal uvádět do provozu plnicí linku na cytostatika. Ve stejném roce došlo k ruské agresi na Krymu a Donbase, a já byl nakonec rád, že jsem odtamtud vypadnul. Ta písnička je nicméně osobní a s politikou nemá nic společného. Vracel jsem se z vánoční pauzy zpátky do stepí, a hryzalo mě svědomí, protože jsem se nějak těsně kolem štědrého dne rozešel s přítelkyní po asi tříměsíčním pokusu o vztah. Což je samozřejmě přesně ten vánoční dárek, který chceš dát/dostat, a celkem brzy se do mě daly pochybnosti, jestli jsem se neunáhlil. Pak jsem to během dlouhého pracovního turnusu uprostřed nepopsatelné ruské zimy nějak rozchodil. Noční lety mají každopádně svoje kouzlo, chvíli po startu večeře zakončená houskou s máslem, která mi pravidelně vycházela přesně nad Minsk, podle GPS mapy na monitorech v kabině. Rekordní pauza mezi napsáním 2.a 3. sloky - 7 let. Jak whisky zrající v dubový hlavě. V písničce se objeví metafora rozchodu v podobě rány pěstí. Přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že by daný verš někdo mohl chápat doslovně a nemetaforicky, zřejmě proto, že si zrovna tak já neumím ani ve snu představit, že bych dal někomu pěstí. Nicméně, při nahrávání ve studiu se pan zvukař nechal slyšet, že s touto částí má osobní problém právě kvůli možné evokaci domácího násilí. Takže ta metafora asi není tak zřejmá, jak jsem myslel. Text bohužel takhle je, a bez zmíněné pasáže by přestal dávat smysl, takže ho nechám žít svým životem, a jsem vždy připravený podat vysvětlení.
Na Odchodnou je vypůjčený název od Josepha Haydna, který složil symfonickou skladbu stejného jména. Hraje se na závěr večera, a hudebníci při ní jeden po druhém opouštějí pódium, až zbyde jen jeden houslista, který dohraje větu, sfoukne svíčku, a je konec. Koncerty La Bandy jsme končili analogicky, nechali jsme hrát synthy ve smyčce, a postupně se přesunuli do publika. Téma jasný, poděkování všem, kdo nám otevřeli svá srdce. Máme vás rádi. Ahoj.
Poslední formace kapely:
Hlína – barel, kýbl, drum module
Vojta – hrnce, bubny, kufr, synths, zpěv
Póža - synths, zpěv
Ája – zpěv, synths
Antisistema: Jedna z nejbolestněji se rodících skladeb v historii La Bandy. Základní basový rif vymyslel Póža na prvním vystoupení našeho neexistujícího side-projectu Kultivovaný Hluk " v proslulé ústecké čajovně U Vysmáté Žáby na jaře roku 2019, a od té doby jsme se snažili tuhle písničku uchopit, a ona se furt kroutila jak nějaký úhoř, co klouže z ruky. Téma písně bylo od začátku jasné, pocta všem lidem v našich životech, kteří se nebojí postavit mimo systém, nezajímají je trendy, a nezapadají do stáda, do průměru. Vyprávěno z naší pozice členů střední třídy, o tom, jak si namlouváme, že jsme taky antisystem, protože děláme muziku a tím se odlišujeme od toho stáda, ale ve skutečnosti si to můžeme dovolit díky tomu, že nás živí zaměstnání v korporátech. Proto má ta písnička posmutnělý nádech, neboť v hloubi srdce víme, že na opravdové vystoupení ze systému nemáme koule. A o to víc se klaníme těm, kteří to dokázali, a tlak prostředí je vůbec nezajímá a jsou sví. Třeba Hedvika z mydlárny v Moravanech, nebo Sinéad O\'Connor, nebo Jan Eskymo Welzl. A tohle téma jsme hudebně tisíckrát převrátili naruby a pořád to nebylo ono, dlouhá roztahaná písnička sestavená z několika zcela odlišných pasáží, které při živém hraní pokaždé v půlce spadl řetěz, a v takové chvíli je pak těžké navazovat, atmosféra v hajzlu a lidi jdou radši chlastat na bar. Nespočítáme, kolikrát jsme tuhle píseň škrtli z playlistu na pódiu těsně před hraním, protože jsme si na ní prostě nevěřili. Trápení nakonec vyřešil producentský zásah Honzy Brambůrka ve studiu, který dokazuje, jak je čas od času důležitý pár nezúčastněných uší. Nemilosrdně škrtnul asi tříminutovou pasáž uprostřed, přes naše chabé protesty, že je důležitá pro příběh a bla bla bla.
Hrozen II je studie partnerského vztahu dvou temperamentově nesourodých lidí. Je mezi nima láska, ale introvert pořád nestíhá extroverta, a jsou z toho oba trochu frustrovaný, a oba se ptají sami sebe, jestli někdy budou na stejný vlně. V půlce písně změna, poprvý vyskočí téma loučení, to vědomí poslední desky už tam bylo, když jsem to psal. Ten dlouhý text uprostřed jsem složil během pracovního pobytu v San Sebastiánu, kam jezdim pravidelně, a kde je to tak neskutečně krásný, že tě až trochu bolí vědět, že tam tak úplně nepatříš, a přemýšlíš o tom, jestli dokážeš přidat do tohohle světa taky něco krásnýho, něco malýho, co tě vystihuje. Název je přesmyčkou Frozen II, na začátku se zpívá o zamrzlým jezeru, a později ve sloce o zamrzlým mozku. Ze všech písniček na desce tahle obsahuje nejvíc velikonočních vajíček v podobě malinkatých odkazů na texty kapel, co máme rádi. Namátkou The Cure, Morphine, Low, a taky španělská rocková legenda z devadesátek, Héroes del Silencio (hrdinové ticha, fantastický název:)). A taky Priessnitz.
Základ písničky Houska nad Minskem vznikl při nočním letu do Ruska, kde jsem pomáhal uvádět do provozu plnicí linku na cytostatika. Ve stejném roce došlo k ruské agresi na Krymu a Donbase, a já byl nakonec rád, že jsem odtamtud vypadnul. Ta písnička je nicméně osobní a s politikou nemá nic společného. Vracel jsem se z vánoční pauzy zpátky do stepí, a hryzalo mě svědomí, protože jsem se nějak těsně kolem štědrého dne rozešel s přítelkyní po asi tříměsíčním pokusu o vztah. Což je samozřejmě přesně ten vánoční dárek, který chceš dát/dostat, a celkem brzy se do mě daly pochybnosti, jestli jsem se neunáhlil. Pak jsem to během dlouhého pracovního turnusu uprostřed nepopsatelné ruské zimy nějak rozchodil. Noční lety mají každopádně svoje kouzlo, chvíli po startu večeře zakončená houskou s máslem, která mi pravidelně vycházela přesně nad Minsk, podle GPS mapy na monitorech v kabině. Rekordní pauza mezi napsáním 2.a 3. sloky - 7 let. Jak whisky zrající v dubový hlavě. V písničce se objeví metafora rozchodu v podobě rány pěstí. Přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že by daný verš někdo mohl chápat doslovně a nemetaforicky, zřejmě proto, že si zrovna tak já neumím ani ve snu představit, že bych dal někomu pěstí. Nicméně, při nahrávání ve studiu se pan zvukař nechal slyšet, že s touto částí má osobní problém právě kvůli možné evokaci domácího násilí. Takže ta metafora asi není tak zřejmá, jak jsem myslel. Text bohužel takhle je, a bez zmíněné pasáže by přestal dávat smysl, takže ho nechám žít svým životem, a jsem vždy připravený podat vysvětlení.
Na Odchodnou je vypůjčený název od Josepha Haydna, který složil symfonickou skladbu stejného jména. Hraje se na závěr večera, a hudebníci při ní jeden po druhém opouštějí pódium, až zbyde jen jeden houslista, který dohraje větu, sfoukne svíčku, a je konec. Koncerty La Bandy jsme končili analogicky, nechali jsme hrát synthy ve smyčce, a postupně se přesunuli do publika. Téma jasný, poděkování všem, kdo nám otevřeli svá srdce. Máme vás rádi. Ahoj.
Poslední formace kapely:
Hlína – barel, kýbl, drum module
Vojta – hrnce, bubny, kufr, synths, zpěv
Póža - synths, zpěv
Ája – zpěv, synths
Mára – bass
| autor: | text: Tereza Veselá |
| Tweet |
Další články s interpretem La Banda de Contenedor
Další články žánrů Crossover, Elektronická hudba, Funk, Jazz, Psychedelic, Punk (rock), Rock, World music, ethno music
Vypsaná fiXa projíždí absolutním snem až k oslavám XXX. Slavit se bude hned na třikrát!
Jedna z jejích prvních písniček čekala na obrazové ztvárnění skoro stejně tak dlouho. Úplně první kapelní auto ve videoklipu Absolutní sen proveze diváka ve třech minutách historií a všemi změnami, kterými si skupina za tři desítky let nikdy nepřerušené existence prošla. Toto výročí oslaví rovnou na třikrát.
Nestárnoucí Kečup svými legendárními hity potěšil KD Mrákov!
Byla tu druhá květnová sobota a srdce Mekky chodského bigbítu bilo v rytmu Kečupu. Právě v ten den tam totiž tahle legendární skupina dorazila a o tom, že půjde o velmi užitý večer už předem nikdo nepochyboval. A tak se také stalo!
Hrady CZ nabízejí zažít naposledy koncert Lucie v původní sestavě a odtajňují program
Kompletní program svého devatenáctého ročníku oznamuje hudebně-kulturní festival Hrady CZ. Návštěvníkům letos nabídne historicky poslední možnost vidět koncert kapely Lucie v původní sestavě s Davidem Kollerem. Stejně tak zpěvák Daniel Landa a kapela Chinaski a zahrají v létě exkluzivně pouze na Hradech.
Pekelný ostrov odtajnil poslední jména headlinerů nabitého line-upu! Areál kromě Guano Apes ovládnou Dymytry i Traktor!
Rolls-Royce mezi festivaly – Pekelný ostrov už „stříhá metr“ a doplňuje nabitý line-up o další zvučná jména špičky české scény. Hlavní hvězdou letošního ročníku budou legendární Guano Apes. S nespoutanou show dorazí Traktor i Dymytry.
Ježovy nabídnou jak sváteční pouťovou atmosféru, tak dobrou muziku skupiny Revival Gang
Pouťová zábava v obci Ježovy je tradiční společenskou událostí již dlouhou řadu let. Sváteční nálada, návštěvy známých a příbuzných, večer pak tancovačka u hospůdky nedaleko fotbalového hřiště. Právě letos se o hudební stránku této akce postará kapela Revival Gang, která svým dílem přispěje ke skvělé obecní náladě. Proto nezapomeňte – sobota 18.5.2024, start hudební produkce je ohlášený na 20:00 hodin.
Benefiční koncertní událost v Motorestu Svojkovice měla název Zmačkneme se
Sobotní večer 11.5.2024 patřil v hudební aréně svojkovického Motorestu kapelám Katr a Chlíff. Právě druhá jmenovaná skupina stála u zrodu této akce, jejíž výtěžek poputuje na konto rodiny bývalého kamaráda Jirky, který se již bohužel podobných koncertů nikdy nezúčastní. Mohu jen potvrdit, že večírek měl smysl a do kasičky se vybrala pěkná finanční hotovost. Sál, přísálí i balkon byly vzorně připravené, pohodoví pořadatelé vítali hosty u vstupních dveří, ochotná obsluha výčepu plnila přání zákazníků, světla nažhavená a kvalitní zvuk z dílny Jardy Pospíšila prověřený – vše na svých místech a hudební mejdan tak dostal v ten správný čas zelenou.
Punkrockový večer čeká na hosty plzeňského Bílýho Medvěda v polovině měsíce května
Multižánrový Bílej Medvěd nabídne v pátek 17.5.2024 příchozím návštěvníkům line-up seskládaný ze tří hudebních formací. Fanoušci dobré muziky si tak budou moci užít koncertní bloky domácích Adult Misery, klatovského Fiaska či si zaskákat se ska-punkovým domažlickým Sticxem. Určitě lákavá nabídka, která ukazuje na ochotu pořadatelů prezentovat na klubovém pódiu i méně známá jména ze západočeské hudební líhně. Přijďte se pobavit a podpořit muzikanty i vy, vstupní dveře budou otevřené od 19:00, samotný start je ohlášený na 20:00 hodin.
Další události, novinky
KLUBOOFKA FEST 2024 otřese Vlašimí v základech.
Rock/metalový festival KLUBOOFKA FEST 2024 se po úspěšném prvním dílu v brněnském klubu MELODKA přesouvá v celé své parádě do baru Na Koupáku ve Vlašimi. V sobotu 18.5.2024 úderem 16. hodiny odstartuje celý festival první kapela.
Phoenix povstal z popela a přidal k tomu nový videoklip
27.3.2024 vyšlo dlouho očekávané EP kapely Day Before. Název Phoenix odkazuje k faktu, že samotná kapela tímto EP povstává z vlastního popela. Po svém debutu se v minulých letech kapela na nějakou dobu odmlčela, ale nyní se vrací a má v plánu pokračovat v kvalitní tvorbě. Název ale neodkazuje pouze na životní cyklus kapely, ale také na mysl člověka, která je občas zmítaná nepříjemnými myšlenkami a pocity. Celé album se nese v duchu boje proti vnitřním démonům, kdy člověk musí zabojovat a vymanit se z ohně a povstat jako někdo lepší.
Nakupujeme hudebniny a zveme na fesťák! V květnu máme napilno
V květnových pořadech přinášíme novinky o dvou festivalech, klipu, fungování distributora hudebních nástrojů a samozřejmě nebudete ochuzeni o nové songy. Závěry pořadů jsme okořenili dvěma skladbami od polských melodic black metalistů DARGOR.
Multižánrová noc na KaminaBoat
night in KaminaBoat
Chinaski startují oslavy 30 let. Pro fanoušky spouští kanál na Herohero a chystají další dárky
Chinaski startují oslavy 30 let
Magdalena Trajerová vydává nový singl na prvního máje
Songwriterka Magdalena Trajerová vydává nový singl s názvem „Ranní čaj“. Píseň navazuje na album TO ONY, které vyšlo v únoru tohoto roku. V novém singlu Trajerová opět mísí prvky indie folku a popu. A stejně jako u mnoha předešlých skladeb, staví melodii na kytarové lince. Datum vydání je 1. května.
Rozhovor k singlu a klipu Jen Mrtví tančí (SALIERI)
Středočeští SALIERI představují videoklip k písni „Jen mrtví tančí“ z alba MEMENTO, které vyšlo v roce 2023. Z tohoto důvodu naše redakce vyzpovídala vůdčího skladatele kapely a fenomenálního kytaristu Tomáše "Hansena" Treichela!